Technika dvou židlí - Miroslav Zelený

Proč potřebujeme vnitřní oporu

Seděl jsem v autě před důležitým jednáním a cítil, jak mi buší srdce. Měl jsem prezentovat návrh na restrukturalizaci firmy a věděl jsem, že ne všichni s mou vizí budou souhlasit. Vytáhl jsem telefon a začal volat – nejdřív kamarádovi, pak kolegovi, nakonec i manželce. Potřeboval jsem slyšet, že to zvládnu, že mám pravdu, že to dává smysl. Nikdo to nezvedal. V tu chvíli mi došlo něco, co jsem dlouho tušil: celý život jsem hledal oporu venku. Potřeboval jsem, aby mi někdo řekl, že jdu správnou cestou. Aby mě někdo pochválil. Aby mi někdo dodal odvahu. A když ten někdo nebyl k dispozici, cítil jsem se ztracený. Tohle byl jeden z momentů, které mě přivedly k technice dvou židlí. K nástroji, který mi během několika měsíců pomohl vybudovat něco, co mi celý život chybělo – vnitřní oporu. Schopnost být sám sobě koučem, mentorem i přítelem. Zvláště v těch nejtěžších chvílích. Mnoho z nás, mužů, vyrůstalo bez skutečných vzorů. Naši otcové často neuměli mluvit o pocitech, neuměli nás podpořit, když jsme to potřebovali. A tak jsme se nikdy nenaučili, jak být oporou sami sobě. Místo toho jsme závislí na vnějším uznání, na pochvale od šéfa, na ujištění od partnerky. Jenže vnější opora není vždy k dispozici. A i když je, nikdy nemůže plně nahradit tu vnitřní jistotu, že ať se děje cokoliv, máme v sobě sílu to zvládnout. Technika dvou židlí je jednoduchý, ale nesmírně účinný nástroj, který mi pomohl tuto vnitřní oporu vybudovat. Nepotřebujete k ní žádné speciální vybavení, žádné složité znalosti. Jen ochotu mluvit sám k sobě způsobem, který možná zpočátku bude připadat divný nebo nekomfortní. V tomto článku se s vámi podělím o svou cestu s touto technikou – od počátečního skepticismu přes moment zlomu až po to, jak se stala nedílnou součástí mého každodenního života. A hlavně – dám vám konkrétní návod, jak ji můžete začít používat hned dnes.

👉 Objevte moji cestu k vnitřnímu klidu a osobní transformaci

Co je technika dvou židlí

Technika dvou židlí má své kořeny v Gestalt terapii, kterou rozvinul Fritz Perls v polovině 20. století. Její podstata je překvapivě jednoduchá – vytvoření dialogu mezi různými částmi naší osobnosti. V mém případě šlo především o dialog mezi „ustrašeným Mírou“ a „Mírou podporovatelem“ – mezi částí, která se bojí, a částí, která má sílu a odvahu. Princip techniky spočívá v tom, že fyzicky střídáte dvě pozice (dvě židle) a v každé z nich promlouváte za jinou část své osobnosti. Na jedné židli vyjadřujete své obavy, strachy nebo nejistoty. Na druhé židli se stáváte svým nejlepším přítelem, mentorem, koučem – někým, kdo vám dodá sílu a perspektivu. Proč tato technika funguje lépe než pouhé přemýšlení o problému? Klíčem je fyzické přesedání. Když fyzicky změníte pozici, váš mozek dostane jasný signál, že přepínáte mezi různými stavy vědomí. Naše tělo a mysl jsou propojené způsobem, který moderní věda teprve začíná plně chápat. Změna fyzické pozice pomáhá vytvořit jasné oddělení mezi těmi dvěma částmi vaší osobnosti. Navíc, když mluvíte nahlas (ne jen v duchu), aktivujete jiné části mozku. Slyšíte svůj vlastní hlas, což posiluje dopad slov, která říkáte. Je to podobné, jako když si něco zapisujete místo pouhého přemýšlení – získáváte tím jasnější perspektivu a větší odstup. Co mě na této technice překvapilo nejvíc, je její jednoduchost v porovnání s účinností. Nepotřebujete žádné speciální vybavení, žádné hluboké znalosti psychologie. Stačí dvě židle (nebo jakákoliv dvě místa na sezení) a ochota mluvit nahlas sám se sebou. V mém případě se tato technika stala mostem mezi dvěma verzemi mě samého – mezi tím, kým jsem byl, a tím, kým jsem chtěl být. Mezi „Mírou 1.0“ a „Mírou 2.0“. Pomohla mi integrovat ty silné, odvážné části mé osobnosti do každodenního života.

Moje cesta s technikou dvou židlí

Když jsem poprvé slyšel o technice dvou židlí, byl jsem upřímně skeptický. Připadalo mi to jako další z těch „new age“ metod, které vypadají dobře v knihách o osobním rozvoji, ale v reálném životě příliš nefungují. Navíc představa, že budu sám se sebou nahlas mluvit a přesedávat mezi židlemi, mi přišla… no, řekněme trochu trapná. Přesto jsem se rozhodl ji vyzkoušet. Částečně proto, že mi ji doporučil člověk, jehož názoru jsem si vážil, částečně proto, že jsem v té době byl ochotný zkusit cokoliv, co by mi pomohlo najít vnitřní klid. První pokus byl přesně tak nepříjemný, jak jsem očekával. Seděl jsem v autě (zdálo se mi to jako nejbezpečnější místo, kde mě nikdo neuvidí) a cítil se naprosto směšně, když jsem přesedával z místa řidiče na místo spolujezdce a zpět. Mluvil jsem tiše, opatrně, jako bych se bál, že mě někdo uslyší, i když jsem byl sám. Celé cvičení trvalo možná tři minuty a nepřineslo vůbec nic. Další pokusy nebyly o moc lepší. Dělal jsem to mechanicky, bez skutečného zapojení. Během prvních sedmi až deseti pokusů jsem necítil žádný výrazný efekt. Bylo to jako cvičení, které děláte, protože musíte, ne proto, že v něj věříte.

Pak přišel zlom. Bylo to asi po dvou týdnech, kdy jsem techniku praktikoval každé ráno. Řešil jsem tehdy složitou situaci v práci a cítil velký strach z konfrontace. Když jsem přesedl na „podporující židli“, najednou ze mě vyšla energie, kterou jsem nečekal. Místo opatrného „Zvládneš to“ jsem si najednou řekl: „Kurva, tak už to konečně řekni! Co se může stát? Vždyť jsi šéf firmy, tak se podle toho chovej!“ Ta síla v mém vlastním hlase mě překvapila. Jako by ve mně celou dobu byla část, která je silná, odvážná a přímočará, jen jsem ji neuměl pustit ven. A najednou tu byla, mluvila mými ústy a já ji slyšel. Ten den jsem šel do práce a poprvé v životě jsem otevřeně řekl, co si myslím, bez obalu a bez strachu. Výsledek? Místo katastrofy, kterou jsem očekával, přišel respekt. Lidé ocenili mou upřímnost a přímost. Od té chvíle se technika dvou židlí stala nedílnou součástí mé denní rutiny. Každé ráno, ještě než vyrazím do práce, si najdu 10-15 minut na toto cvičení. Někdy řeším konkrétní problém nebo strach, jindy jen obecně posiluji svou vnitřní oporu. Co mě překvapilo nejvíc: ta „podporující“ část mé osobnosti sílí s každým cvičením. Zpočátku jsem ji musel pracně hledat, dnes je vždy připravená, když ji potřebuji. Je to, jako bych trénoval sval, který byl dlouho nepoužívaný, a teď je stále silnější.

Jak techniku praktikovat (krok za krokem)

Technika dvou židlí je mocný nástroj, který vyžaduje jen minimum přípravy, ale maximum upřímnosti a odvahy. Zde je podrobný návod, jak ji praktikovat tak, aby přinesla skutečné výsledky.

Příprava

Nejdůležitější součástí přípravy je zajistit si soukromí a klid. Potřebujete místo, kde vás nikdo nebude rušit a kde se budete cítit bezpečně natolik, abyste mohli mluvit nahlas, bez zábran a bez obav, že vás někdo uslyší.

Připravte si dvě židle postavené proti sobě. Pokud nemáte k dispozici dvě židle, můžete použít jakákoliv dvě místa k sezení – dvě strany pohovky, židli a křeslo, nebo dokonce přední a zadní sedadlo v autě (což byl můj oblíbený prostor, když jsem s technikou začínal).

Vypněte telefon a ujistěte se, že máte alespoň 15-20 minut nerušeného času.

Krok 1: Popište problém nebo strach

Posaďte se na první židli. Tato židle představuje vaše současné „já“ – to, které má strach, pochybnosti nebo čelí problému.

Začněte mluvit nahlas o tom, co vás trápí. Buďte konkrétní a detailní. Například: „Bojím se zítra otevřít téma reorganizace na poradě. Mám strach, že mě kolegové nepodpoří, že budu vypadat jako nekompetentní. Cítím, jak se mi svírá žaludek, když na to jen pomyslím. Co když mě vedení odmítne? Co když ztratím tvář před týmem?“

Mluvte tak dlouho, dokud nevyjádříte všechny aspekty svého strachu nebo problému. Je důležité dostat to všechno ven, pojmenovat to nahlas.

Krok 2: Přesedněte na druhou židli

Toto je klíčový moment. Fyzicky se zvedněte a přesedněte na druhou židli. Tento fyzický pohyb dává vašemu mozku jasný signál, že přepínáte do jiné části své osobnosti.

Druhá židle představuje vaše „silnější já“ – vašeho vnitřního kouče, mentora, moudrého přítele. Je to ta část vás, která má nadhled, odvahu a sílu.

Krok 3: Vytvořte si podporu

Z pozice druhé židle začněte mluvit k tomu „ustrašenému já“ na první židli. Tady je důležité používat energický, přímý a silný hlas. Mluvte, jako byste mluvili ke svému nejlepšímu příteli, který potřebuje nakopnout.

Například:

Nebojte se být důrazní, energičtí, a pokud vám to pomůže, klidně i vulgární. Potřebujete probudit energii, která překoná strach.

Krok 4: Vraťte se na původní místo

Přesedněte zpět na první židli. Teď opět mluvíte za své „současné já“, ale reagujete na to, co jste slyšeli od svého „silnějšího já“.

Můžete vyjádřit odpor nebo pochybnosti: „Jo, to se ti snadno řekne, ale co když to fakt nedopadne dobře? Co když…“ Nechte tento dialog plynout přirozeně, ale nenechte se zatáhnout zpět do spirály strachu.

Krok 5: Opakujte proces několikrát

Přesedávejte mezi židlemi a pokračujte v dialogu. S každým přesednutím by měla síla vašeho „silnějšího já“ růst a odpor vašeho „ustrašeného já“ slábnout.

Důležité je, abyste dialog vždy ukončili na „podporující“ židli. Poslední slovo by mělo patřit vašemu silnějšímu já, které vás povzbudí k akci.

Praktické tipy

Buďte k sobě přímí – tohle není čas na jemné našlapování. Vaše „silnější já“ by mělo mluvit jasně, přímo a bez obalu.

Nebojte se být sprostí – pokud vám to pomůže uvolnit energii, používejte silná slova. Vulgarity nesou emoční náboj, který může prorazit bariéry strachu.

Mluvte nahlas – není to jen o myšlenkách, ale o skutečném zvuku vašeho hlasu. Když slyšíte svá vlastní slova, mají na vás mnohem větší dopad.

Používejte tělo – kromě přesedání můžete zapojit i řeč těla. Na „podporující“ židli seďte vzpřímeně, s otevřeným hrudníkem. Gestikulujte, pokud vám to pomáhá cítit se silnější.

Buďte konkrétní – když mluvíte z podporující pozice, navrhujte konkrétní kroky a řešení. Nestačí říct „zvládneš to“, ale „udělej tohle a tohle“.

Jděte ihned do akce – ideálně byste měli hned po cvičení udělat alespoň malý krok směrem k řešení situace, kterou jste probírali. Tím potvrdíte sílu dialogu a proměníte slova v činy.

Pamatujte, že prvních několik pokusů může být nepohodlných nebo dokonce trapných. To je naprosto normální. S každým opakováním bude technika přirozenější a účinnější. Klíčem je vytrvat i přes počáteční nepohodlí.

Jak techniku praktikovat (krok za krokem)

Příprava

Vypněte telefon a ujistěte se, že máte alespoň 15-20 minut nerušeného času.

Krok 1: Popište problém nebo strach

Posaďte se na první židli. Tato židle představuje vaše současné „já“ – to, které má strach, pochybnosti nebo čelí problému.

Začněte mluvit nahlas o tom, co vás trápí. Buďte konkrétní a detailní. Například:

„Bojím se zítra otevřít téma reorganizace na poradě. Mám strach, že mě kolegové nepodpoří, že budu vypadat jako nekompetentní. Cítím, jak se mi svírá žaludek, když na to jen pomyslím. Co když mě vedení odmítne? Co když ztratím tvář před týmem?“

Mluvte tak dlouho, dokud nevyjádříte všechny aspekty svého strachu nebo problému. Je důležité dostat to všechno ven, pojmenovat to nahlas.

Krok 2: Přesedněte na druhou židli

Toto je klíčový moment. Fyzicky se zvedněte a přesedněte na druhou židli. Tento fyzický pohyb dává vašemu mozku jasný signál, že přepínáte do jiné části své osobnosti.

Druhá židle představuje vaše „silnější já“ – vašeho vnitřního kouče, mentora, moudrého přítele. Je to ta část vás, která má nadhled, odvahu a sílu.

Krok 3: Vytvořte si podporu

Například:

„Hele, přestaň se už bát! Máš za sebou roky zkušeností, jsi odborník na svou práci. Co nejhoršího se může stát? Že tě odmítnou? No a co? Tak to zkusíš jinak nebo jindy. Ale když to neřekneš, tak se nikdy nic nezmění. Tak do toho kurva jdi a řekni to nahlas a přímo!“ Nebojte se být důrazní, energičtí, a pokud vám to pomůže, klidně i vulgární. Potřebujete probudit energii, která překoná strach.

Krok 4: Vraťte se na původní místo

Přesedněte zpět na první židli. Teď opět mluvíte za své „současné já“, ale reagujete na to, co jste slyšeli od svého „silnějšího já“. Můžete vyjádřit odpor nebo pochybnosti: „Jo, to se ti snadno řekne, ale co když to fakt nedopadne dobře? Co když…“

Nechte tento dialog plynout přirozeně, ale nenechte se zatáhnout zpět do spirály strachu.

Krok 5: Opakujte proces několikrát

Přesedávejte mezi židlemi a pokračujte v dialogu. S každým přesednutím by měla síla vašeho „silnějšího já“ růst a odpor vašeho „ustrašeného já“ slábnout.

Důležité je, abyste dialog vždy ukončili na „podporující“ židli. Poslední slovo by mělo patřit vašemu silnějšímu já, které vás povzbudí k akci.

Praktické tipy

Buďte k sobě přímí – Tohle není čas na jemné našlapování. Vaše „silnější já“ by mělo mluvit jasně, přímo a bez obalu.

Nebojte se být sprostí – Pokud vám to pomůže uvolnit energii, používejte silná slova. Vulgarity nesou emoční náboj, který může prorazit bariéry strachu.

Mluvte nahlas – Není to jen o myšlenkách, ale o skutečném zvuku vašeho hlasu. Když slyšíte svá vlastní slova, mají na vás mnohem větší dopad.

Používejte tělo – Kromě přesedání můžete zapojit i řeč těla. Na „podporující“ židli seďte vzpřímeně, s otevřeným hrudníkem. Gestikulujte, pokud vám to pomáhá cítit se silnější.

Buďte konkrétní – Když mluvíte z podporující pozice, navrhujte konkrétní kroky a řešení. Nestačí říct „zvládneš to“, ale „udělej tohle a tohle“.

Jděte ihned do akce – Ideálně byste měli hned po cvičení udělat alespoň malý krok směrem k řešení situace, kterou jste probírali. Tím potvrdíte sílu dialogu a proměníte slova v činy.

Konkrétní ukázka

Abych techniku dvou židlí přiblížil co nejpraktičtěji, dovolte mi podělit se o konkrétní příklad z vlastní zkušenosti. Vybral jsem situaci, kterou jsem řešil opakovaně a která rezonuje s mnoha muži: strach z vyjádření vlastního názoru a z následného odmítnutí.

Situace: strach z odmítnutí

Před důležitou rodinnou diskusí o budoucnosti našeho podnikání jsem cítil silný vnitřní konflikt. Měl jsem jasný názor, který se lišil od většiny, ale bál jsem se ho vyjádřit. Rozhodl jsem se použít techniku dvou židlí, abych tento strach zpracoval.

Ukázka dialogu

První židle (ustrašený Míra).

„Zítra na té rodinné radě bych měl říct, co si myslím o tom projektu v Dubaji. Jenže všichni jsou nadšení a já jediný vidím ty rizika. Když řeknu, že to je podle mě špatný nápad, budou si myslet, že jsem negativní, že kazím atmosféru. Petra bude naštvaná, že ji nepodporuju. Co když mě pak budou vynechávat z důležitých rozhodnutí? Co když se ukáže, že jsem se mýlil a projekt bude úspěšný? Budu vypadat jako idiot. Možná bych měl radši mlčet a nechat to být…“

(Fyzicky přesedám na druhou židli)

Druhá židle (Míra podporovatel):

„Ty vole, vždyť máš svoji hodnotu bez ohledu na to, co si myslí ostatní! Jsi hlava rodiny, máš zodpovědnost říct, co si myslíš. Když to neřekneš ty, kdo to řekne? A co když máš pravdu a ten projekt se posere? Budeš si pak nadávat, že jsi mlčel. Máš na to právo říct svůj názor, kurva! Jsi dost zkušený, abys viděl rizika, která ostatní nevidí. To není negativita, to je zodpovědnost. A když se ukáže, že jsi se mýlil? No a co! Nikdo není neomylný. Lepší se mýlit, než mlčet ze strachu.“

(Přesedám zpět na první židli)

První židle (ustrašený Míra):

„Zítra na té strategické poradě bych měl říct, co si myslím o tom novém projektu. Jenže všichni jsou nadšení a já jediný vidím ta rizika. Když řeknu, že to je podle mě špatný nápad, budou si myslet, že jsem negativní, že kazím atmosféru. Vedení bude naštváno, že je nepodporuji. Co když mě pak budou vynechávat z důležitých rozhodnutí? Co když se ukáže, že jsem se mýlil a projekt bude úspěšný? Budu vypadat jako idiot. Možná bych měl radši mlčet a nechat to být…“

(Fyzicky přesedám na druhou židli)

Druhá židle (Míra podporovatel):

„Ty vole, vždyť máš svoji hodnotu bez ohledu na to, co si myslí ostatní! Jsi zkušený profesionál, máš zodpovědnost říct, co si myslíš. Když to neřekneš ty, kdo to řekne? A co když máš pravdu a ten projekt se posere? Budeš si pak nadávat, že jsi mlčel. Máš na to právo říct svůj názor, kurva! Jsi dost zkušený, abys viděl rizika, která ostatní nevidí. To není negativita, to je zodpovědnost. A když se ukáže, že jsi se mýlil? No a co! Nikdo není neomylný. Lepší se mýlit, než mlčet ze strachu.“

(Přesedám zpět na první židli)

První židle: „Jo, ale co když to způsobí konflikt? Nechci narušit vztahy v týmu, teď když se nám konečně daří efektivně spolupracovat…“

(Přesedám na druhou židli)

Druhá židle: „A od kdy je konflikt něco, čeho se bojíš? Konflikt je součást profesního života, chlape! Nemusíš být agresivní, můžeš být klidný a věcný. Řekni, že respektuješ jejich nadšení, ale že tvoje zkušenost ti říká, že je třeba zvážit i tahle rizika. Jde o velké investice a budoucnost firmy. Máš POVINNOST říct, co si myslíš. A kolegové? Ti tě budou respektovat víc, když budeš upřímný, než když budeš přikyvovat jako ovce.“

(Přesedám na první židli)

První židle: „Možná máš pravdu… Ale jak to mám říct, aby to nevyznělo, že jsem proti nim?“

(Přesedám na druhou židli)

Druhá židle: „Začni tím, co na tom projektu vidíš pozitivně. Pak řekni, že tvoje zkušenost tě naučila dívat se i na rizika. Vyjmenuj konkrétně, co tě znepokojuje. A navrhni řešení – třeba začít v menším měřítku nebo mít záložní plán. Ukaž, že ti jde o úspěch projektu, ne o to mít pravdu. Ale ten názor musíš říct, jinak nebudeš moct sám sebe respektovat. A bez seberespektu nemůžeš být šťastný.“

Proměna energie během cvičení

Když jsem začínal tento dialog, cítil jsem v těle napětí, sevřený žaludek a mělký dech – typické fyzické projevy strachu. Můj hlas na první židli byl tichý, váhavý, s dlouhými pauzami.

S každým přesednutím na „podporující“ židli se moje energie měnila. Zpočátku jsem musel své „silnější já“ téměř nutit do ráznosti a přímosti. Ale s každým dalším kolem dialogu to přicházelo přirozeněji.

Asi po třetím přesednutí jsem cítil, jak se mi narovnávají záda, dech se prohlubuje a hlas zesiluje. Na konci cvičení, které trvalo asi 15 minut, jsem cítil klid a odhodlání. Strach nezmizal úplně, ale byl zvládnutelný – jako tichý hlas v pozadí, ne jako řvoucí monstrum v popředí.

Co bylo nejdůležitější: následující den jsem na strategické poradě skutečně vyjádřil svůj názor. Klidně, věcně, ale přímo. A výsledek? Místo odmítnutí přišlo zamyšlení. Moje připomínky vedly k diskusi, která nakonec projekt posunula k bezpečnější variantě. A vztahy v týmu? Ty se paradoxně ještě prohloubily, protože kolegové ocenili mou upřímnou péči o budoucnost projektu.

Tento vzorec se od té doby opakoval mnohokrát. Ne vždy je výsledek ideální, ale vždy je lepší než tiché přikyvování ze strachu. A s každým takovým úspěchem roste moje vnitřní síla a jistota.

První židle: „Jo, ale co když to způsobí konflikt? Nechci se hádat, teď když se nám konečně daří spolu líp vycházet…“

(Přesedám na druhou židli)

Druhá židle: „A od kdy je konflikt něco, čeho se bojíš? Konflikt je součást života, chlape! Nemusíš být agresivní, můžeš být klidný a věcný. Řekni, že respektuješ jejich nadšení, ale že tvoje zkušenost ti říká, že je třeba zvážit i tahle rizika. Jde o velké peníze a budoucnost rodiny. Máš POVINNOST říct, co si myslíš. A co ona? Ta tě bude respektovat víc, když budeš upřímný, než když budeš přikyvovat jako ovce.“

(Přesedám na první židli)

První židle: „Možná máš pravdu… Ale jak to mám říct, aby to nevyznělo, že jsem proti nim?“

(Přesedám na druhou židli)

Druhá židle: „Začni tím, co na tom projektu vidíš pozitivně. Pak řekni, že tvoje zkušenost tě naučila dívat se i na rizika. Vyjmenuj konkrétně, co tě znepokojuje. A navrhni řešení – třeba začít v menším měřítku nebo mít záložní plán. Ukaž, že ti jde o úspěch rodiny, ne o to mít pravdu. Ale ten názor musíš říct, jinak nebudeš moct sám sebe respektovat. A bez seberespektu nemůžeš být šťastný.“

Proměna energie během cvičení

Co bylo nejdůležitější: následující den jsem na rodinné radě skutečně vyjádřil svůj názor. Klidně, věcně, ale přímo. A výsledek? Místo odmítnutí přišlo zamyšlení. Moje připomínky vedly k diskusi, která nakonec projekt posunula k bezpečnější variantě. A vztah? Ten se paradoxně ještě prohloubil, protože ocenila mou upřímnou péči o budoucnost rodiny.

Časté překážky a jak je překonat

Technika dvou židlí je mimořádně účinná, ale jako u každého nástroje osobního rozvoje, i zde se setkáváme s překážkami, které mohou bránit jejímu plnému využití. Pojďme se podívat na ty nejčastější a na způsoby, jak je překonat.

Pocit trapnosti a jak ho překonat

Nejčastější překážkou je pocit trapnosti. Mluvit nahlas sám se sebou a přesedávat mezi židlemi se mnoha mužům zdá divné, nepřirozené, možná i trochu bláznivé. Pamatuji si, jak jsem se při prvních pokusech červenal, i když jsem byl sám.

Jak to překonat:

Připomeňte si, že tento pocit je naprosto normální a prožívá ho téměř každý začátečník.
Začněte v naprostém soukromí, kde máte jistotu, že vás nikdo neuvidí ani neuslyší.
Uvědomte si, že mnoho účinných technik osobního rozvoje vypadá na první pohled zvláštně (meditace, afirmace, vizualizace).
Zaměřte se na výsledky, ne na proces. Po několika úspěšných aplikacích techniky v reálném životě pocit trapnosti ustoupí účinnosti.

Osobně mi trvalo asi 10 dnů, než pocit trapnosti výrazně ustoupil. Dnes, po měsících praxe, je pro mě tato technika stejně přirozená jako čištění zubů.

Tendence techniku odbýt nebo zlehčovat

Mnoho mužů má tendenci techniku odbýt nebo z ní udělat legraci. Je to obranný mechanismus – pokud něco zlehčíme, nemusíme to brát vážně a riskovat zklamání nebo konfrontaci s vlastními emocemi.

Jak to překonat:

Dejte si jasný závazek praktikovat techniku alespoň 14 dní, bez ohledu na počáteční výsledky.
Zapisujte si své zkušenosti a pozorujte, jak se mění vaše reakce v reálných situacích.
Najděte si „parťáka“ – někoho, komu budete reportovat své pokroky a kdo vás bude držet zodpovědným.
Připomeňte si, proč jste s technikou začali – jaký konkrétní problém potřebujete vyřešit.

Když jsem se přistihl, že techniku odbývám, stanovil jsem si jasné minimum: 10 minut každé ráno, bez výjimky. Tento závazek mi pomohl překonat počáteční odpor.

Nedostatek soukromí

V dnešní době sdílených prostorů a otevřených kanceláří může být těžké najít místo, kde byste mohli nerušeně praktikovat techniku dvou židlí.

Alternativní řešení:

Auto: moje oblíbené místo. Zaparkujte někde, kde máte soukromí, a přesedávejte mezi sedadlem řidiče a spolujezdce.
Procházka v lese nebo parku: najděte opuštěnou cestu a místo přesedání změňte směr chůze – jděte chvíli dopředu, pak se otočte a jděte zpět, jako byste mluvili ke své předchozí pozici.
Časné ráno nebo pozdní večer: využijte čas, kdy ostatní členové domácnosti spí.
Kancelář: pokud máte vlastní kancelář, využijte ji před začátkem pracovního dne nebo rezervujte zasedací místnost na „telefonát“.
Virtuální technika: v krajní nouzi lze techniku adaptovat i pro situace bez fyzického přesedání – zavřete oči, představte si dvě části sebe sama a střídejte perspektivy.

Osobně jsem začínal v autě cestou do práce, později jsem přešel na ranní rutinu ve své pracovně, než vstane zbytek rodiny.

Obtíže s nalezením „podporující“ části sebe sama

Mnoho mužů zjistí, že zatímco vyjádřit své strachy a obavy je relativně snadné, najít v sobě tu silnou, podporující část je mnohem těžší. Zejména pokud jste vyrůstali bez pozitivních mužských vzorů nebo jste dlouho žili s pocitem méněcennosti.

Jak to překonat:

Začněte tím, že si „vypůjčíte“ hlas – představte si, jak by mluvil váš oblíbený filmový hrdina, respektovaný mentor nebo silný přítel.
Použijte otázku: „Co bych poradil svému nejlepšímu příteli v této situaci?“ Většinou jsme k ostatním mnohem laskavější a moudřejší než k sobě.
Pracujte s tělem – na „podporující“ židli seďte vzpřímeně, ramena dozadu, hlavu vzhůru. Fyzický postoj často ovlivňuje mentální stav.
Pokud je to nutné, začněte s psaním. Někdy je snazší napsat podporující slova, než je vyslovit nahlas.
Připomeňte si své minulé úspěchy a situace, kdy jste prokázali sílu nebo odvahu.

Pro mě bylo klíčové uvědomit si, že ta podporující část ve mně vždy byla – jen byla utlumená roky pochybností a strachu. Nešlo o vytvoření něčeho nového, ale o znovuobjevení něčeho, co už existovalo.

Závěrem k překážkám

Každá z těchto překážek je překonatelná s trochou vytrvalosti a odhodlání. Co je důležité si uvědomit: čím větší odpor k technice cítíte, tím pravděpodobněji ji skutečně potřebujete. Odpor často signalizuje, že se blížíte k něčemu důležitému, k vnitřnímu bloku, který potřebuje uvolnit.

Moje vlastní cesta s touto technikou rozhodně nebyla přímočará. Byly dny, kdy jsem ji odbýval, dny, kdy jsem ji vynechal, i dny, kdy jsem pochyboval o jejím smyslu. Ale s každým návratem k pravidelné praxi jsem pozoroval, jak roste moje vnitřní síla a jak se mění moje reakce v situacích, které mě dříve paralyzovaly strachem.

Vytrvejte, i když to zpočátku nebude snadné. Odměna – vnitřní opora, která vás nikdy neopustí – za to stojí.

Praktické využití v každodenním životě

Ranní příprava na den

Začlenění techniky dvou židlí do ranní rutiny představuje jeden z nejúčinnějších způsobů, jak nastavit svůj den. Já osobně to dělám hned po ranní kávě, ještě než se pustím do jakýchkoli pracovních záležitostí.

Postup vypadá takto:

Na první židli si projdu, co mě ten den čeká – zejména situace, které ve mně vyvolávají napětí nebo obavy
Na druhé židli si poskytnu podporu a strategii pro zvládnutí těchto situací
Zakončím vždy pozitivním připomenutím svých silných stránek a hodnot

Příklad z mé praxe: „Dnes mě čeká prezentace. Cítím napětí, protože vím, že budou kritické otázky k finančním projekcím.“ Na podporující židli si pak řeknu: „Ty data máš perfektně připravená, děláš to už roky. Otázky nejsou útok, ale příležitost ukázat, jak dobře znáš svůj byznys. Jdi tam, stůj rovně, mluv klidně a s jistotou. Máš na to!“

Tato ranní „mentální sprcha“ mi pomáhá vstoupit do dne s větší jistotou a klidem. Místo aby mě obavy provázely celý den, zpracuji je hned na začátku.

Řešení konfliktů ve vztazích

Konflikty ve vztazích jsou nevyhnutelné, ale způsob, jakým je řešíme, určuje, zda nás posílí nebo oslabí. Technika dvou židlí mi pomáhá vidět konflikt z více perspektiv a najít konstruktivní řešení.

Postup:

Na první židli vyjádřím svůj pohled, své pocity a potřeby
Na druhé židli se pokusím vcítit do perspektivy druhé osoby
Zpět na první židli reaguji na tuto perspektivu
Na druhé židli hledám řešení, které respektuje obě strany

Podpora při rozhodování

Při složitých rozhodnutích používám modifikovanou verzi techniky:

Na první židli vyjádřím všechny důvody PRO určité rozhodnutí
Na druhé židli vyjádřím všechny důvody PROTI
Na třetí pozici (může být i stání) se pokusím zaujmout neutrální meta-perspektivu a zhodnotit obě strany

Zpracování minulých křivd

Jedním z nejsilnějších využití techniky je zpracování starých emočních zranění a křivd, které si neseme z minulosti.

Postup:

Na první židli vyjádřím bolest, zklamání nebo hněv spojený s minulou událostí
Na druhé židli zaujmu perspektivu „moudrého průvodce“, který nabízí pochopení, kontext a cestu k odpuštění
Tento dialog pokračuje, dokud nedosáhnu určitého uvolnění nebo nového pohledu

Integrace do denní rutiny

Postupem času se technika dvou židlí stala tak přirozenou součástí mého života, že ji používám téměř instinktivně. V situacích, kdy není praktické fyzicky přesedávat (například během pracovního dne), provádím zkrácenou mentální verzi:

Uvědomím si, že prožívám strach nebo nejistotu
V duchu přepnu do „podporující“ perspektivy
Poskytnu si podporu a strategii

Tato schopnost rychle přepínat mezi různými částmi své osobnosti je možná tím nejcennějším darem, který mi pravidelná praxe techniky dvou židlí dala. Je to jako mít vždy po ruce moudrého mentora – jen tím mentorem jsem já sám. S každou výzvou, kterou pomocí této techniky zvládnu, roste moje vnitřní síla a jistota. Postupně se stávám tím mužem, kterým jsem vždy chtěl být – někým, kdo má odvahu čelit životu přímo, kdo dokáže být oporou nejen sobě, ale i svým blízkým.

👉 Objevte moji cestu k vnitřnímu klidu a osobní transformaci

Jak se projevuje změna v reálném životě

Když začnete pravidelně praktikovat techniku dvou židlí, změny nepřijdou ze dne na den. Je to postupný proces, podobný budování svalu – každým opakováním posilujete svou vnitřní oporu, až se stane přirozenou součástí vaší osobnosti.

Postupné posilování vnitřní opory

Moje vlastní cesta k vnitřní opoře probíhala v několika fázích:

První měsíc: Začal jsem vnímat malé momenty „prozření“ – situace, kdy jsem si uprostřed stresující události uvědomil, že mám na výběr, jak zareaguji. Tyto okamžiky byly zpočátku vzácné a krátké, ale postupně přibývaly.

Druhý měsíc: Podporující hlas začal přicházet automaticky, i když jsem techniku vědomě nepoužil. V situacích, které by mě dříve rozhodily, jsem slyšel v hlavě ten silnější hlas, který mi připomínal mou hodnotu a schopnosti.

Třetí měsíc: Začal jsem si všímat, že některé strachy, které mě dříve pravidelně navštěvovaly, se objevují méně často nebo s menší intenzitou. Jako by ta „podporující“ část osobnosti získávala navrch v mém každodenním prožívání.

Po půl roce: Došlo k výraznému posunu v mém základním nastavení. Místo defaultního stavu mírné úzkosti a nejistoty se mým výchozím bodem stal relativní klid a důvěra ve vlastní schopnosti.

Tento proces nebyl lineární – byly dny nebo týdny stagnace, občas i kroky zpět. Ale celkový trend byl jasný – postupné posilování té části mé osobnosti, která je zdrojem síly, klidu a odvahy.

Příklady situací, kdy jsem reagoval jinak než dřív

Změna v tělesném schématu a držení těla

Jedním z nejzajímavějších vedlejších efektů pravidelné praxe techniky dvou židlí byla změna v mém držení těla a celkovém tělesném projevu:

Držení těla: Postupně jsem si začal všímat, že chodím vzpřímeněji, s otevřenějším hrudníkem. Tento posun nebyl vědomý – tělo jako by samo zaujímalo postoj, který jsem pravidelně praktikoval na „podporující židli“.

Oční kontakt: Začal jsem udržovat pevnější oční kontakt při rozhovorech. Dříve jsem měl tendenci uhýbat pohledem, zejména v náročných situacích.

Hlas: Můj hlas získal na hloubce a stabilitě. Méně často jsem končil věty s intonací nahoru (jako by to byly otázky), což je typický projev nejistoty.

Gesta: Má gesta se stala klidnějšími a účelnějšími. Ubylo nervózních pohybů jako poklepávání nohou nebo hraní si s předměty.

Dýchání: Zásadně se změnil můj dechový vzorec – z mělkého dýchání do horní části hrudníku jsem přešel k hlubšímu břišnímu dýchání, které podporuje klid a soustředění.

Tyto fyzické změny nejsou jen kosmetické – tělo a mysl jsou propojené systémy. Změna v držení těla ovlivňuje naše emoce a sebevnímání, a naopak.

Dopad na komunikaci s ostatními

Možná nejviditelnějším projevem změny byl způsob, jakým jsem začal komunikovat s ostatními lidmi:

Naslouchání: Zjistil jsem, že dokážu skutečně naslouchat, aniž bych během toho formuloval v hlavě svou odpověď nebo posuzoval, co druhý říká. Tento druh plné přítomnosti v rozhovoru byl pro mě dříve vzácný.

Asertivita: Začal jsem jasněji vyjadřovat své potřeby a hranice, ale způsobem, který není agresivní ani pasivní. Tato vyváženost mezi respektem k sobě a k druhým přinesla do mých vztahů novou kvalitu.

Reakce na konflikt: Místo aby mě konflikt nebo kritika aktivovaly do režimu „útok nebo útěk“, dokázal jsem zůstat přítomný, vyslechnout druhou stranu a reagovat konstruktivně.

Autenticita: Postupně jsem opouštěl různé masky a role, které jsem si v průběhu života vytvořil jako ochranu. Začal jsem být více sám sebou, se všemi svými silnými i slabými stránkami, což paradoxně vedlo k hlubším a smysluplnějším vztahům.

Schopnost otevírat těžká témata: Dříve jsem se vyhýbal náročným konverzacím. Nyní jsem schopen iniciovat diskuse o citlivých tématech s klidem a respektem, což vedlo k vyřešení mnoha dlouhodobých problémů ve vztazích.

Tyto změny nezůstaly bez povšimnutí. Kolegové, přátelé i rodina komentovali, že působím vyrovnaněji, autentičtěji a silněji. Nedávno mi Petra řekla něco, co mě hluboce zasáhlo: „Konečně mám pocit, že mluvím se skutečným Mírou, ne s nějakou verzí, kterou jsi vytvořil, abys byl přijatelný nebo úspěšný.“

Integrace „silnějšího já“ do každodenního života

Možná nejdůležitějším výsledkem pravidelné praxe techniky dvou židlí je postupná integrace té „podporující“ části osobnosti do každodenního života. To, co začíná jako vědomé cvičení, se postupně stává přirozenou součástí toho, kdo jsme.

Dnes, po více než šesti měsících pravidelné praxe, už často nepotřebuji formální cvičení, abych získal přístup ke své vnitřní síle. Ta „podporující“ část mé osobnosti je stále více přítomná v mém běžném prožívání. Není to něco, co musím pracně vyvolávat – je to součást mě.

To neznamená, že strach, nejistota nebo pochybnosti zmizely. Stále přicházejí, ale už nemají takovou moc. Mám k dispozici vnitřní zdroj síly a podpory, který mi pomáhá tyto emoce zpracovat a růst skrze ně, místo abych byl jimi paralyzován.

Tato vnitřní opora je podle mého názoru tím nejcennějším darem, který si muž může dát. Je to základ, na kterém lze budovat autentický, naplněný život a zdravé vztahy. A technika dvou židlí je jednou z nejpřímějších cest, jak tuto oporu vybudovat.

Časté překážky a jak je překonat

Pocit trapnosti a jak ho překonat

Jak to překonat:

Připomeňte si, že tento pocit je naprosto normální a prožívá ho téměř každý začátečník.
Začněte v naprostém soukromí, kde máte jistotu, že vás nikdo neuvidí ani neuslyší.
Uvědomte si, že mnoho účinných technik osobního rozvoje vypadá na první pohled zvláštně (meditace, afirmace, vizualizace).
Zaměřte se na výsledky, ne na proces. Po několika úspěšných aplikacích techniky v reálném životě pocit trapnosti ustoupí účinnosti.

Osobně mi trvalo asi 10 dnů, než pocit trapnosti výrazně ustoupil. Dnes, po měsících praxe, je pro mě tato technika stejně přirozená jako čištění zubů.

Tendence techniku odbýt nebo zlehčovat

Jak to překonat:

Dejte si jasný závazek praktikovat techniku alespoň 14 dní, bez ohledu na počáteční výsledky.
Zapisujte si své zkušenosti a pozorujte, jak se mění vaše reakce v reálných situacích.
Najděte si „parťáka“ – někoho, komu budete reportovat své pokroky a kdo vás bude držet zodpovědným.
Připomeňte si, proč jste s technikou začali – jaký konkrétní problém potřebujete vyřešit.

Když jsem se přistihl, že techniku odbývám, stanovil jsem si jasné minimum: 10 minut každé ráno, bez výjimky. Tento závazek mi pomohl překonat počáteční odpor.

Nedostatek soukromí

V dnešní době sdílených prostorů a otevřených kanceláří může být těžké najít místo, kde byste mohli nerušeně praktikovat techniku dvou židlí.

Alternativní řešení:

Auto: moje oblíbené místo. Zaparkujte někde, kde máte soukromí, a přesedávejte mezi sedadlem řidiče a spolujezdce.
Procházka v lese nebo parku: najděte opuštěnou cestu a místo přesedání změňte směr chůze – jděte chvíli dopředu, pak se otočte a jděte zpět, jako byste mluvili ke své předchozí pozici.
Časné ráno nebo pozdní večer: využijte čas, kdy ostatní členové domácnosti spí.
Kancelář: pokud máte vlastní kancelář, využijte ji před začátkem pracovního dne nebo rezervujte zasedací místnost na „telefonát“.
Virtuální technika: v krajní nouzi lze techniku adaptovat i pro situace bez fyzického přesedání – zavřete oči, představte si dvě části sebe sama a střídejte perspektivy.

Osobně jsem začínal v autě cestou do práce, později jsem přešel na ranní rutinu ve své pracovně, než vstane zbytek rodiny.

Obtíže s nalezením „podporující“ části sebe sama

Jak to překonat:

Začněte tím, že si „vypůjčíte“ hlas – představte si, jak by mluvil váš oblíbený filmový hrdina, respektovaný mentor nebo silný přítel.
Použijte otázku: „Co bych poradil svému nejlepšímu příteli v této situaci?“ Většinou jsme k ostatním mnohem laskavější a moudřejší než k sobě.
Pracujte s tělem – na „podporující“ židli seďte vzpřímeně, ramena dozadu, hlavu vzhůru. Fyzický postoj často ovlivňuje mentální stav.
Pokud je to nutné, začněte s psaním. Někdy je snazší napsat podporující slova, než je vyslovit nahlas.
Připomeňte si své minulé úspěchy a situace, kdy jste prokázali sílu nebo odvahu.

Závěrem k překážkám

Vytrvejte, i když to zpočátku nebude snadné. Odměna – vnitřní opora, která vás nikdy neopustí – za to stojí.

Technika dvou židlí představuje mocný nástroj pro budování vnitřní opory, který lze integrovat do mnoha aspektů každodenního života. Postupem času jsem objevil, že její využití daleko přesahuje pouhé zpracování strachu – stala se pro mě univerzálním nástrojem pro navigaci životními výzvami.

Praktické využití v každodenním životě

Ranní příprava na den

Postup vypadá takto:

Na první židli si projdu, co mě ten den čeká – zejména situace, které ve mně vyvolávají napětí nebo obavy
Na druhé židli si poskytnu podporu a strategii pro zvládnutí těchto situací
Zakončím vždy pozitivním připomenutím svých silných stránek a hodnot

Příklad z mé praxe: „Dnes mě čeká prezentace před investory. Cítím napětí, protože vím, že budou kritické otázky k finančním projekcím.“ Na podporující židli si pak řeknu: „Ty data máš perfektně připravená, děláš to už roky. Otázky nejsou útok, ale příležitost ukázat, jak dobře znáš svůj byznys. Jdi tam, stůj rovně, mluv klidně a s jistotou. Máš na to!“

Tato ranní „mentální sprcha“ mi pomáhá vstoupit do dne s větší jistotou a klidem. Místo aby mě obavy provázely celý den, zpracuji je hned na začátku.

Zpracování strachu před důležitým rozhovorem

Před jakýmkoli náročným rozhovorem – ať už jde o pracovní jednání, vážnou diskusi s partnerkou nebo řešení problému s dětmi – používám techniku dvou židlí jako přípravu.

Konkrétní příklad: Když jsem potřeboval otevřít téma změny pracovního uspořádání s dlouhodobým obchodním partnerem, cítil jsem velký strach, že to povede ke konfliktu nebo k narušení vztahu. Hodinu před plánovaným rozhovorem jsem si sedl a prošel celou techniku.

Na první židli jsem vyjádřil všechny své obavy: „Bojím se, že když řeknu, že nesouhlasím s navrhovaným rozdělením zodpovědností v novém projektu, partner se naštve. Možná řekne, že mu nepřeji úspěch, že ho nepodporuji. Bojím se, že to povede k hádce a ohrozí naši dlouhodobou spolupráci.“

Na druhé židli jsem si poskytl podporu: „Podívej, tvoje obavy jsou legitimní. Jsi zkušený profesionál a máš právo vyjádřit své názory na projekt. Klíčové je, JAK to řekneš. Začni tím, že oceníš partnerovy ambice a dosavadní úspěchy. Pak vyjádři své obavy z perspektivy toho, co je nejlepší pro projekt, ne z pozice soupeření. Nabídni kompromisní řešení. A hlavně – zůstaň klidný, i kdyby přišla emotivní reakce. Tvůj klid a vyrovnanost jsou tvou silou.

Výsledek? Rozhovor proběhl mnohem lépe, než jsem očekával. Dokázal jsem zůstat klidný a konstruktivní, i když se objevily momenty napětí. Technika mi pomohla nejen zpracovat strach předem, ale také si připravit efektivní komunikační strategii.

Řešení konfliktů ve vztazích

Postup:

Na první židli vyjádřím svůj pohled, své pocity a potřeby
Na druhé židli se pokusím vcítit do perspektivy druhé osoby
Zpět na první židli reaguji na tuto perspektivu
Na druhé židli hledám řešení, které respektuje obě strany

Příklad: Když jsem řešil konflikt s mladším kolegou ohledně jeho rozhodnutí přijmout nabídku práce v zahraničí, technika mi pomohla pochopit jeho perspektivu. Na ‚jeho‘ židli jsem si uvědomil, jak důležitá je pro něj tato příležitost a jak moc touží po profesním růstu a nových zkušenostech. To mi pomohlo přejít od pocitu ztráty cenného člena týmu k upřímné podpoře jeho kariérního rozvoje, i když to pro náš projekt bylo náročné.

Tento přístup funguje i preventivně – když cítím narůstající podráždění nebo nespokojenost v pracovních vztazích, použiji techniku k prozkoumání svých pocitů dříve, než explodují v konflikt.

Podpora při rozhodování

Při složitých rozhodnutích používám modifikovanou verzi techniky:

Na první židli vyjádřím všechny důvody PRO určité rozhodnutí
Na druhé židli vyjádřím všechny důvody PROTI
Na třetí pozici (může být i stání) se pokusím zaujmout neutrální meta-perspektivu a zhodnotit obě strany

Když jsem zvažoval významnou životní změnu a novou kariérní příležitost, tato technika mi pomohla projít všemi aspekty rozhodnutí. Na ‚PRO‘ židli jsem mluvil o nových možnostech růstu, větší svobodě a zajímavých výzvách. Na ‚PROTI‘ židli o opuštění komfortní zóny, strachu z neznáma a potenciálních rizicích. Z neutrální pozice jsem pak dokázal vidět, že moje skutečné hodnoty a touhy směřují k osobnímu rozvoji a novým zkušenostem, což nakonec rozhodlo.

Tento přístup mi pomáhá činit rozhodnutí, která jsou v souladu s mými skutečnými hodnotami, ne jen reakcí na momentální strach nebo tlak.

Zpracování minulých křivd

Jedním z nejsilnějších využití techniky je zpracování starých emočních zranění a křivd, které si neseme z minulosti.

Postup:

Na první židli vyjádřím bolest, zklamání nebo hněv spojený s minulou událostí
Na druhé židli zaujmu perspektivu „moudrého průvodce“, který nabízí pochopení, kontext a cestu k odpuštění
Tento dialog pokračuje, dokud nedosáhnu určitého uvolnění nebo nového pohledu

Když jsem zpracovával svůj komplikovaný vztah s otcem a jeho alkoholismus, technika dvou židlí mi pomohla najít pochopení a odpuštění. Na podporující židli jsem si uvědomil, že i on byl produktem svého dětství a okolností, a že dělal, co uměl s nástroji, které měl. To neznamená omlouvat nebo zlehčovat bolest, kterou způsobil. Znamená to osvobodit se od tíhy starých křivd, která nás drží v minulosti a brání nám plně žít v přítomnosti.

Integrace do denní rutiny

Uvědomím si, že prožívám strach nebo nejistotu
V duchu přepnu do „podporující“ perspektivy
Poskytnu si podporu a strategii

S každou výzvou, kterou pomocí této techniky zvládnu, roste moje vnitřní síla a jistota. Postupně se stávám tím mužem, kterým jsem vždy chtěl být – někým, kdo má odvahu čelit životu přímo, kdo dokáže být oporou nejen sobě, ale i svým blízkým.

Vidím, že jsi připraven na další část článku o technice dvou židlí. Tato část je obzvlášť důležitá, protože ukazuje skutečné výsledky – jak se teoretická cvičení promítají do praktického života.

Jak se projevuje změna v reálném životě

Postupné posilování vnitřní opory

Moje vlastní cesta k vnitřní opoře probíhala v několika fázích:

Příklady situací, kdy jsem reagoval jinak než dřív

Skutečným důkazem účinnosti techniky jsou konkrétní situace, kdy jsem dokázal reagovat způsobem, který by byl pro „starého Míru“ nemyslitelný:

Konflikt v práci: při restrukturalizaci firmy jsem musel oznámit nepopulární změny týmu, který se stavěl na odpor. Dříve bych buď ustoupil, nebo reagoval podrážděně. Místo toho jsem zůstal klidný, vyslechl jejich obavy, ale držel jsem směr, který jsem považoval za správný. Výsledkem byl respekt místo odporu nebo pohrdání.

Strategická diskuse o investicích: když jsme s obchodním partnerem řešili možnost investice do zahraničního projektu, měl jsem jiný názor než on. Dříve bych buď mlčel a pak byl pasivně-agresivní, nebo bych svůj nesouhlas vyjádřil způsobem, který by vedl k hádce. Místo toho jsem klidně vyjádřil své pochybnosti, navrhl kompromisní řešení a dokázal diskutovat věcně, i když emoce narůstaly.

Odmítnutí požadavku: když mě dlouholetý obchodní partner požádal o ústupek, který byl v rozporu s mými zájmy, dokázal jsem říct jasné ‚ne‘ bez pocitu viny nebo potřeby se obhajovat. Dříve bych souhlasil a pak se trápil, nebo bych odmítl způsobem, který by poškodil vztah.

Komunikace s mladším kolegou: Když talentovaný člen mého týmu oznámil, že dostal nabídku z jiné společnosti, moje první reakce byla obava ze ztráty. Místo abych tuto obavu promítl do odmítavého postoje nebo manipulace, dokázal jsem ji zpracovat a upřímně podpořit jeho profesní růst, i když to pro náš tým bylo náročné. Výsledkem byl respektující profesní vztah založený na vzájemné úctě místo napětí a zklamání.

Veřejné vystoupení: když jsem byl požádán o improvizovaný projev na firemní akci, dříve by mě ochromila tréma. Tentokrát jsem si v duchu poskytl rychlou podporu a vystoupil s klidem a přirozeností, která překvapila i mě samotného.

Tyto příklady ukazují, že nejde jen o lepší zvládání strachu – jde o zásadní změnu v tom, jak přistupuji k výzvám a jak komunikuji s okolím.

Změna v tělesném schématu a držení těla

Jedním z nejzajímavějších vedlejších efektů pravidelné praxe techniky dvou židlí byla změna v mém držení těla a celkovém tělesném projevu:

Oční kontakt: Začal jsem udržovat pevnější oční kontakt při rozhovorech. Dříve jsem měl tendenci uhýbat pohledem, zejména v náročných situacích.

Hlas: Můj hlas získal na hloubce a stabilitě. Méně často jsem končil věty s intonací nahoru (jako by to byly otázky), což je typický projev nejistoty.

Gesta: Má gesta se stala klidnějšími a účelnějšími. Ubylo nervózních pohybů jako poklepávání nohou nebo hraní si s předměty.

Dýchání: Zásadně se změnil můj dechový vzorec – z mělkého dýchání do horní části hrudníku jsem přešel k hlubšímu břišnímu dýchání, které podporuje klid a soustředění.

Tyto fyzické změny nejsou jen kosmetické – tělo a mysl jsou propojené systémy. Změna v držení těla ovlivňuje naše emoce a sebevnímání, a naopak.

Dopad na komunikaci s ostatními

Možná nejviditelnějším projevem změny byl způsob, jakým jsem začal komunikovat s ostatními lidmi:

Reakce na konflikt: Místo aby mě konflikt nebo kritika aktivovaly do režimu „útok nebo útěk“, dokázal jsem zůstat přítomný, vyslechnout druhou stranu a reagovat konstruktivně.

Integrace „silnějšího já“ do každodenního života

Vidím, že se dostáváme k praktickým aspektům začlenění techniky do každodenního života. Tato část je klíčová, protože právě pravidelnost a konzistence přináší skutečné výsledky.

Začlenění do denní rutiny

Technika dvou židlí není jednorázovým řešením, ale nástrojem, který roste s vámi. Její skutečná síla se projeví až při pravidelném používání, kdy se postupně stává součástí vašeho způsobu myšlení a prožívání.

Jak často praktikovat

Pro začátečníky: Mé jednoznačné doporučení je začít s denní praxí. Tři měsíce denního cvičení vytvoří základ, který vám umožní techniku plně integrovat do vašeho života.

Proč denně? Protože budujete nový mentální sval a nové nervové spojení. Stejně jako při fyzickém tréninku, i zde platí princip „use it or lose it“ – co nepoužíváte, to zakrní. Denní praxe vytváří momentum, které vám pomůže překonat počáteční nepohodlí a odpor.

V mém případě byl tento intenzivní začátek klíčový. Stanovil jsem si nekompromisní pravidlo: každé ráno, bez výjimky, 15 minut techniky dvou židlí. Tato disciplína mi pomohla překonat počáteční rozpaky a pochybnosti.

Pro pokročilé: Po třech měsících denní praxe můžete přejít na flexibilnější režim. Já osobně jsem přešel na kombinaci:

3-4× týdně formální cvičení (s fyzickým přesedáním)
Každodenní krátké mentální přepínání mezi perspektivami během dne

Důležité je udržet pravidelnost, i když frekvence může klesnout. Je lepší praktikovat 10 minut třikrát týdně než hodinu jednou za měsíc.

Ideální čas

Po vyzkoušení různých variant jsem přesvědčen, že **ranní čas je pro většinu lidí ideální**. Proč?

Čistá mysl: Ráno je vaše mysl ještě relativně nezatížená každodenními starostmi a stresem.
Nastavení dne:*Ranní praxe vám umožní zpracovat obavy a nastavit pozitivní mindset pro celý den.
Méně výmluv: Pokud cvičení odložíte na večer, je mnohem pravděpodobnější, že ho přeskočíte kvůli únavě nebo neočekávaným událostem.

Moje konkrétní rutina vypadá takto:

Vstávám v 5:30
Krátká meditace a dýchání (5 minut)
Technika dvou židlí (10-15 minut)
Následuje studená sprcha a fyzický trénink

Tato sekvence mi pomáhá začít den v kontaktu se svou vnitřní silou a klidem.

Pokud pro vás ranní čas z nějakého důvodu nefunguje, najděte si stabilní čas během dne, který budete moci dodržovat. Někteří moji přátelé praktikují techniku během polední pauzy nebo večer před spaním. Klíčem je konzistence – stejný čas každý den pomáhá vytvořit návyk.

Jak dlouho by mělo cvičení trvat

Ideální délka cvičení se liší podle fáze vaší praxe a konkrétní situace, kterou zpracováváte:

Pro začátečníky: Začněte s 10-15 minutami. Kratší doba může být nedostatečná pro skutečné prohloubení dialogu, delší může být náročná na udržení koncentrace, pokud s technikou teprve začínáte.

Pro pokročilé: S rostoucí zkušeností můžete délku upravit podle potřeby:

Pro běžnou denní přípravu nebo zpracování menších obav stačí 5-10 minut
Pro hlubší témata nebo významná rozhodnutí si vyhraďte 20-30 minut
Pro zpracování zásadních životních témat nebo traumat může dialog trvat i hodinu

Moje vlastní praxe se ustálila na přibližně 15 minutách ráno, s občasnými delšími sezeními (30-45 minut), když potřebuji zpracovat složitější téma nebo se připravit na významnou událost.

Jak poznat, že technika funguje

Toto je otázka, kterou dostávám často. Jak poznáte, že nejde jen o „mluvení do větru“? Existuje několik signálů, které ukazují, že technika začíná přinášet skutečné výsledky:

Krátkodobé indikátory:

Fyzická úleva: Po cvičení cítíte uvolnění napětí v těle, hlubší dech, uvolnění v ramenou nebo čelisti.
Emocionální posun: Začínáte cvičení s jednou emocí (např. strach) a končíte s jinou (např. odhodlání nebo klid).
Jasnost myšlení: Situace, která se zdála složitá a nepřehledná, začíná mít jasnější kontury a vidíte možná řešení.
Energetický posun: Cítíte příliv energie nebo motivace k akci, kde dříve byla jen paralýza nebo odkládání.

Střednědobé indikátory:

Změny v reakcích: Začínáte si všímat, že v situacích, které vás dříve rozhodily, reagujete klidněji a konstruktivněji.
Spontánní podpora: Ten „podporující hlas“ se začíná objevovat spontánně během dne, i když formálně necvičíte.
Lepší vztahy: Lidé kolem vás reagují pozitivně na změny ve vašem chování a komunikaci.
Snížená reaktivita: Události, které vás dříve snadno vyprovokovaly k úzkosti nebo hněvu, vás nyní ovlivňují méně.

Dlouhodobé indikátory:

Integrace perspektiv: Hranice mezi „slabší“ a „silnější“ částí osobnosti se začíná rozplývat, jak integrujete obě perspektivy do jednotného, vyváženějšího způsobu bytí.
Zvýšená sebedůvěra: Cítíte hlubší důvěru ve vlastní schopnosti a hodnotu, nezávisle na vnějším uznání.
Autentičtější život: Vaše rozhodnutí a chování jsou více v souladu s vašimi skutečnými hodnotami a přesvědčeními.
Vnitřní svoboda: Cítíte větší svobodu od starých vzorců, strachů a omezujících přesvědčení.

V mém případě byly prvními známkami účinnosti fyzické projevy – uvolnění napětí v ramenou a hlubší dech po cvičení. Později jsem si začal všímat změn ve svých reakcích na stres a konflikty. Nejhlubším a nejtrvalejším znakem bylo postupné nalézání vnitřního klidu a stability, která je méně závislá na vnějších okolnostech.

Překážky v udržení rutiny a jak je překonat

Udržet jakoukoliv rutinu dlouhodobě může být výzvou. Zde jsou nejčastější překážky a způsoby, jak je překonat:

Nedostatek času: Začněte s kratšími sezeními (5 minut) a postupně prodlužujte. Pamatujte, že investice času do vnitřní stability se vám mnohonásobně vrátí v podobě efektivnějšího fungování během dne.
Zapomínání: Spojte techniku s již existující rutinou (např. hned po ranní kávě) nebo si nastavte připomínku v telefonu.
Ztráta motivace: Veďte si jednoduchý deník pokroku, kde si zaznamenáváte pozitivní změny, které pozorujete. Ve chvílích pochybností vám tyto záznamy připomenou, proč stojí za to pokračovat.

Pocit stagnace: Někdy může nastat období, kdy se zdá, že technika přestala přinášet nové vhledy. To je normální fáze každého procesu růstu. Pokračujte v praxi a buďte trpěliví – často právě v těchto obdobích „zdánlivé stagnace“ probíhají nejhlubší změny pod povrchem.
Životní změny:*Při cestování, nemoci nebo jiných narušeních rutiny se snažte udržet alespoň minimální verzi praxe – i 2-3 minuty mentálního přepínání perspektiv je lepší než úplné přerušení.

Technika dvou židlí není sprint, ale maraton – nebo spíše celoživotní cesta. S každým dnem praxe budujete silnější vnitřní oporu, která vám pomůže čelit jakýmkoli výzvám, které život přinese.

Časté překážky a jak je překonat

Pocit trapnosti a jak ho překonat

Jak to překonat:

Připomeňte si, že tento pocit je naprosto normální a prožívá ho téměř každý začátečník.
Začněte v naprostém soukromí, kde máte jistotu, že vás nikdo neuvidí ani neuslyší.
Uvědomte si, že mnoho účinných technik osobního rozvoje vypadá na první pohled zvláštně (meditace, afirmace, vizualizace).
Zaměřte se na výsledky, ne na proces. Po několika úspěšných aplikacích techniky v reálném životě pocit trapnosti ustoupí účinnosti.
Osobně mi trvalo asi 10 dnů, než pocit trapnosti výrazně ustoupil. Dnes, po měsících praxe, je pro mě tato technika stejně přirozená jako čištění zubů.

Tendence techniku odbýt nebo zlehčovat

Jak to překonat:

Dejte si jasný závazek praktikovat techniku alespoň 14 dní, bez ohledu na počáteční výsledky.
Zapisujte si své zkušenosti a pozorujte, jak se mění vaše reakce v reálných situacích.
Najděte si „parťáka“ – někoho, komu budete reportovat své pokroky a kdo vás bude držet zodpovědným.
Připomeňte si, proč jste s technikou začali – jaký konkrétní problém potřebujete vyřešit.

Když jsem se přistihl, že techniku odbývám, stanovil jsem si jasné minimum: 10 minut každé ráno, bez výjimky. Tento závazek mi pomohl překonat počáteční odpor.

Nedostatek soukromí

V dnešní době sdílených prostorů a otevřených kanceláří může být těžké najít místo, kde byste mohli nerušeně praktikovat techniku dvou židlí.

Alternativní řešení:

Auto: Moje oblíbené místo. Zaparkujte někde, kde máte soukromí, a přesedávejte mezi sedadlem řidiče a spolujezdce.
Procházka v lese nebo parku: Najděte opuštěnou cestu a místo přesedání změňte směr chůze – jděte chvíli dopředu, pak se otočte a jděte zpět, jako byste mluvili ke své předchozí pozici.
Časné ráno nebo pozdní večer: Využijte čas, kdy ostatní členové domácnosti spí.
Kancelář:*Pokud máte vlastní kancelář, využijte ji před začátkem pracovního dne nebo rezervujte zasedací místnost na „telefonát“.
Virtuální technika: V krajní nouzi lze techniku adaptovat i pro situace bez fyzického přesedání – zavřete oči, představte si dvě části sebe sama a střídejte perspektivy.

Osobně jsem začínal v autě cestou do práce, později jsem přešel na ranní rutinu ve své pracovně, než vstane zbytek rodiny.

Obtíže s nalezením „podporující“ části sebe sama

Jak to překonat:

Začněte tím, že si „vypůjčíte“ hlas – představte si, jak by mluvil váš oblíbený filmový hrdina, respektovaný mentor nebo silný přítel.
Použijte otázku: „Co bych poradil svému nejlepšímu příteli v této situaci?“ Většinou jsme k ostatním mnohem laskavější a moudřejší než k sobě.
Pracujte s tělem – na „podporující“ židli seďte vzpřímeně, ramena dozadu, hlavu vzhůru. Fyzický postoj často ovlivňuje mentální stav.
Pokud je to nutné, začněte s psaním. Někdy je snazší napsat podporující slova, než je vyslovit nahlas.
Připomeňte si své minulé úspěchy a situace, kdy jste prokázali sílu nebo odvahu.

Závěrem k překážkám

Vytrvejte, i když to zpočátku nebude snadné. Odměna – vnitřní opora, která vás nikdy neopustí – za to stojí.

Praktické využití v každodenním životě

Ranní příprava na den

Postup vypadá takto:

Na první židli si projdu, co mě ten den čeká – zejména situace, které ve mně vyvolávají napětí nebo obavy
Na druhé židli si poskytnu podporu a strategii pro zvládnutí těchto situací
Zakončím vždy pozitivním připomenutím svých silných stránek a hodnot

Tato ranní „mentální sprcha“ mi pomáhá vstoupit do dne s větší jistotou a klidem. Místo aby mě obavy provázely celý den, zpracuji je hned na začátku.

Zpracování strachu před důležitým rozhovorem

Před jakýmkoli náročným rozhovorem – ať už jde o pracovní jednání, obchodní vyjednávání nebo řešení složitých situací s kolegy – používám techniku dvou židlí jako přípravu.

Konkrétní příklad: Když jsem potřeboval otevřít téma reorganizace týmových rolí s dlouhodobým obchodním partnerem, cítil jsem velký strach, že to povede ke konfliktu nebo k narušení dosavadní spolupráce. Hodinu před plánovaným rozhovorem jsem si sedl a prošel celou techniku.

Na první židli jsem vyjádřil všechny své obavy: „Bojím se, že když řeknu, že nesouhlasím s navrhovaným rozdělením zodpovědností v novém projektu, můj partner se naštve. Možná řekne, že brzdím rozvoj projektu, že nepřináším řešení, ale jen problémy. Bojím se, že to povede k napětí a ohrozí naši dlouholetou spolupráci.“

Na druhé židli jsem si poskytl podporu: „Podívej, tvoje obavy jsou legitimní. Jsi zkušený profesionál a máš právo vyjádřit své pochybnosti o navrhovaném postupu. Klíčové je, JAK to řekneš. Začni tím, že oceníš partnerovu vizi a dosavadní přínos. Pak vyjádři své obavy z perspektivy toho, co je nejlepší pro úspěch projektu, ne z pozice osobního nesouhlasu. Nabídni alternativní řešení. A hlavně – zůstaň klidný, i kdyby přišla emotivní reakce. Tvůj klid a věcnost jsou tvou silou.

Řešení konfliktů ve vztazích

Postup:

Na první židli vyjádřím svůj pohled, své pocity a potřeby
Na druhé židli se pokusím vcítit do perspektivy druhé osoby
Zpět na první židli reaguji na tuto perspektivu
Na druhé židli hledám řešení, které respektuje obě strany

Příklad: když jsem řešil situaci s talentovaným členem týmu, který dostal nabídku vést nový projekt v zahraničí, technika mi pomohla pochopit jeho perspektivu. Na ‚jeho‘ židli jsem si uvědomil, jak důležitá je pro něj tato příležitost a jak moc touží po profesním růstu a nových výzvách. To mi pomohlo přejít od pocitu ztráty klíčového kolegy k upřímné podpoře jeho kariérního rozvoje, i když to pro náš tým znamenalo dočasné komplikace.

Tento přístup funguje i preventivně – když cítím narůstající podráždění nebo nespokojenost ve vztahu, použiji techniku k prozkoumání svých pocitů dříve, než explodují v konfliktu.

Podpora při rozhodování

Při složitých rozhodnutích používám modifikovanou verzi techniky:

Na první židli vyjádřím všechny důvody PRO určité rozhodnutí
Na druhé židli vyjádřím všechny důvody PROTI
Na třetí pozici (může být i stání) se pokusím zaujmout neutrální meta-perspektivu a zhodnotit obě strany

Když jsem zvažoval přijetí nové významné role ve společnosti, tato technika mi pomohla projít všemi aspekty rozhodnutí. Na ‚PRO‘ židli jsem mluvil o kariérním růstu, nových příležitostech a možnosti většího vlivu. Na ‚PROTI‘ židli o vyšší zodpovědnosti, obavách ze ztráty rovnováhy mezi pracovním a osobním životem a nejistotě v nové pozici. Z neutrální pozice jsem pak dokázal vidět, že moje skutečné hodnoty a touhy směřují k osobnímu rozvoji a přijímání nových výzev, což nakonec rozhodlo.

Tento přístup mi pomáhá činit rozhodnutí, která jsou v souladu s mými skutečnými hodnotami, ne jen reakcí na momentální strach nebo tlak.

Zpracování minulých křivd

Jedním z nejsilnějších využití techniky je zpracování starých emočních zranění a křivd, které si neseme z minulosti.

Postup:

Na první židli vyjádřím bolest, zklamání nebo hněv spojený s minulou událostí
Na druhé židli zaujmu perspektivu „moudrého průvodce“, který nabízí pochopení, kontext a cestu k odpuštění
Tento dialog pokračuje, dokud nedosáhnu určitého uvolnění nebo nového pohledu

To neznamená omlouvat nebo zlehčovat bolest, kterou způsobil. Znamená to osvobodit se od tíhy starých křivd, která nás drží v minulosti a brání nám plně žít v přítomnosti.

Integrace do denní rutiny

Uvědomím si, že prožívám strach nebo nejistotu
V duchu přepnu do „podporující“ perspektivy
Poskytnu si podporu a strategii

Jak se projevuje změna v reálném životě

Postupné posilování vnitřní opory

Moje vlastní cesta k vnitřní opoře probíhala v několika fázích:

První měsíc: Začal jsem vnímat malé momenty „prozření“ – situace, kdy jsem si uprostřed stresující události uvědomil, že mám na výběr, jak zareaguji. Tyto okamžiky byly zpočátku vzácné a krátké, ale postupně přibývaly.
Druhý měsíc: Podporující hlas začal přicházet automaticky, i když jsem techniku vědomě nepoužil. V situacích, které by mě dříve rozhodily, jsem slyšel v hlavě ten silnější hlas, který mi připomínal mou hodnotu a schopnosti.
Třetí měsíc: Začal jsem si všímat, že některé strachy, které mě dříve pravidelně navštěvovaly, se objevují méně často nebo s menší intenzitou. Jako by ta „podporující“ část osobnosti získávala navrch v mém každodenním prožívání.
Po půl roce: Došlo k výraznému posunu v mém základním nastavení. Místo defaultního stavu mírné úzkosti a nejistoty se mým výchozím bodem stal relativní klid a důvěra ve vlastní schopnosti.

Příklady situací, kdy jsem reagoval jinak než dřív

Skutečným důkazem účinnosti techniky jsou konkrétní situace, kdy jsem dokázal reagovat způsobem, který by byl pro „starého Míru“ nemyslitelný:

Konflikt v práci: Při restrukturalizaci firmy jsem musel oznámit nepopulární změny týmu, který se stavěl na odpor. Dříve bych buď ustoupil, nebo reagoval podrážděně. Místo toho jsem zůstal klidný, vyslechl jejich obavy, ale držel jsem směr, který jsem považoval za správný. Výsledkem byl respekt místo odporu nebo pohrdání.
– Strategická diskuse o investicích: Když jsme s obchodním partnerem řešili možnost investice do zahraničního projektu, měl jsem výrazně jiný názor než on. Dříve bych buď mlčel a pak byl pasivně-agresivní, nebo bych svůj nesouhlas vyjádřil způsobem, který by vedl k hádce. Místo toho jsem klidně vyjádřil své pochybnosti, navrhl kompromisní řešení a dokázal diskutovat věcně, i když emoce narůstaly.

– Odmítnutí požadavku: Když mě dlouholetý obchodní partner požádal o ústupek, který byl v rozporu s mými zájmy, dokázal jsem říct jasné ‚ne‘ bez pocitu viny nebo potřeby se obhajovat. Dříve bych souhlasil a pak se trápil, nebo bych odmítl způsobem, který by poškodil vztah.

– Komunikace s týmem: Když klíčový člen týmu oznámil, že zvažuje nabídku od konkurence, moje první reakce byla obava ze ztráty. Místo abych tuto obavu promítl do manipulativního chování, dokázal jsem ji zpracovat a otevřeně diskutovat o jeho profesních cílech a potřebách. Výsledkem byla upřímná komunikace, která vedla k nalezení řešení výhodného pro obě strany, místo napětí a vzájemného obviňování.

Veřejné vystoupení: Když jsem byl požádán o improvizovaný projev na firemní akci, dříve by mě ochromila tréma. Tentokrát jsem si v duchu poskytl rychlou podporu a vystoupil s klidem a přirozeností, která překvapila i mě samotného.

Tyto příklady ukazují, že nejde jen o lepší zvládání strachu – jde o zásadní změnu v tom, jak přistupuji k výzvám a jak komunikuji s okolím.

Změna v tělesném schématu a držení těla

Jedním z nejzajímavějších vedlejších efektů pravidelné praxe techniky dvou židlí byla změna v mém držení těla a celkovém tělesném projevu:

Držení těla: Postupně jsem si začal všímat, že chodím vzpřímeněji, s otevřenějším hrudníkem. Tento posun nebyl vědomý – tělo jako by samo zaujímalo postoj, který jsem pravidelně praktikoval na „podporující židli“.
Oční kontakt: Začal jsem udržovat pevnější oční kontakt při rozhovorech. Dříve jsem měl tendenci uhýbat pohledem, zejména v náročných situacích.
Hlas: Můj hlas získal na hloubce a stabilitě. Méně často jsem končil věty s intonací nahoru (jako by to byly otázky), což je typický projev nejistoty.
Gesta: Má gesta se stala klidnějšími a účelnějšími. Ubylo nervózních pohybů jako poklepávání nohou nebo hraní si s předměty.
Dýchání: Zásadně se změnil můj dechový vzorec – z mělkého dýchání do horní části hrudníku jsem přešel k hlubšímu břišnímu dýchání, které podporuje klid a soustředění.

Tyto fyzické změny nejsou jen kosmetické – tělo a mysl jsou propojené systémy. Změna v držení těla ovlivňuje naše emoce a sebevnímání, a naopak.

Dopad na komunikaci s ostatními

Možná nejviditelnějším projevem změny byl způsob, jakým jsem začal komunikovat s ostatními lidmi:

Naslouchání: Zjistil jsem, že dokážu skutečně naslouchat, aniž bych během toho formuloval v hlavě svou odpověď nebo posuzoval, co druhý říká. Tento druh plné přítomnosti v rozhovoru byl pro mě dříve vzácný.
Asertivita: Začal jsem jasněji vyjadřovat své potřeby a hranice, ale způsobem, který není agresivní ani pasivní. Tato vyváženost mezi respektem k sobě a k druhým přinesla do mých vztahů novou kvalitu.
Reakce na konflikt: Místo aby mě konflikt nebo kritika aktivovaly do režimu „útok nebo útěk“, dokázal jsem zůstat přítomný, vyslechnout druhou stranu a reagovat konstruktivně.
Autenticita: Postupně jsem opouštěl různé masky a role, které jsem si v průběhu života vytvořil jako ochranu. Začal jsem být více sám sebou, se všemi svými silnými i slabými stránkami, což paradoxně vedlo k hlubším a smysluplnějším vztahům.
Schopnost otevírat těžká témata: Dříve jsem se vyhýbal náročným konverzacím. Nyní jsem schopen iniciovat diskuse o citlivých tématech s klidem a respektem, což vedlo k vyřešení mnoha dlouhodobých problémů ve vztazích.

Integrace „silnějšího já“ do každodenního života

Začlenění do denní rutiny

Jak často praktikovat

Pro začátečníky:Mé jednoznačné doporučení je začít s denní praxí. Tři měsíce denního cvičení vytvoří základ, který vám umožní techniku plně integrovat do vašeho života.

Pro pokročilé: Po třech měsících denní praxe můžete přejít na flexibilnější režim. Já osobně jsem přešel na kombinaci:

3-4× týdně formální cvičení (s fyzickým přesedáním)
Každodenní krátké mentální přepínání mezi perspektivami během dne

Důležité je udržet pravidelnost, i když frekvence může klesnout. Je lepší praktikovat 10 minut třikrát týdně než hodinu jednou za měsíc.

Ideální čas

Po vyzkoušení různých variant jsem přesvědčen, že **ranní čas je pro většinu lidí ideální**. Proč?

Čistá mysl: Ráno je vaše mysl ještě relativně nezatížená každodenními starostmi a stresem.
Nastavení dne: Ranní praxe vám umožní zpracovat obavy a nastavit pozitivní mindset pro celý den.
Méně výmluv: Pokud cvičení odložíte na večer, je mnohem pravděpodobnější, že ho přeskočíte kvůli únavě nebo neočekávaným událostem.

Moje konkrétní rutina vypadá takto:

Vstávám v 5:30
Krátká meditace a dýchání (5 minut)
Technika dvou židlí (10-15 minut)
Následuje studená sprcha a fyzický trénink

Tato sekvence mi pomáhá začít den v kontaktu se svou vnitřní silou a klidem.

Jak dlouho by mělo cvičení trvat

Ideální délka cvičení se liší podle fáze vaší praxe a konkrétní situace, kterou zpracováváte:

Pro pokročilé: S rostoucí zkušeností můžete délku upravit podle potřeby:

Pro běžnou denní přípravu nebo zpracování menších obav stačí 5-10 minut
Pro hlubší témata nebo významná rozhodnutí si vyhraďte 20-30 minut
Pro zpracování zásadních životních témat nebo traumat může dialog trvat i hodinu

Důležitější než přesný čas je kvalita vaší přítomnosti a upřímnosti během cvičení. Lepší je 10 minut plně soustředěného, autentického dialogu než 30 minut povrchního přesedávání. Moje vlastní praxe se ustálila na přibližně 15 minutách ráno, s občasnými delšími sezeními (30-45 minut), když potřebuji zpracovat složitější téma nebo se připravit na významnou událost.

Jak poznat, že technika funguje

Krátkodobé indikátory:

Fyzická úleva: Po cvičení cítíte uvolnění napětí v těle, hlubší dech, uvolnění v ramenou nebo čelisti.
Emocionální posun: Začínáte cvičení s jednou emocí (např. strach) a končíte s jinou (např. odhodlání nebo klid).
Jasnost myšlení: Situace, která se zdála složitá a nepřehledná, začíná mít jasnější kontury a vidíte možná řešení.
**Energetický posun:** Cítíte příliv energie nebo motivace k akci, kde dříve byla jen paralýza nebo odkládání.

Střednědobé indikátory:

Změny v reakcích: Začínáte si všímat, že v situacích, které vás dříve rozhodily, reagujete klidněji a konstruktivněji.
Spontánní podpora: Ten „podporující hlas“ se začíná objevovat spontánně během dne, i když formálně necvičíte.
Lepší vztahy: Lidé kolem vás reagují pozitivně na změny ve vašem chování a komunikaci.
Snížená reaktivita: Události, které vás dříve snadno vyprovokovaly k úzkosti nebo hněvu, vás nyní ovlivňují méně.

Dlouhodobé indikátory:

Integrace perspektiv: Hranice mezi „slabší“ a „silnější“ částí osobnosti se začíná rozplývat, jak integrujete obě perspektivy do jednotného, vyváženějšího způsobu bytí.
Zvýšená sebedůvěra: Cítíte hlubší důvěru ve vlastní schopnosti a hodnotu, nezávisle na vnějším uznání.
Autentičtější život: Vaše rozhodnutí a chování jsou více v souladu s vašimi skutečnými hodnotami a přesvědčeními.
Vnitřní svoboda: Cítíte větší svobodu od starých vzorců, strachů a omezujících přesvědčení.

Překážky v udržení rutiny a jak je překonat

Udržet jakoukoliv rutinu dlouhodobě může být výzvou. Zde jsou nejčastější překážky a způsoby, jak je překonat:

Nedostatek času: Začněte s kratšími sezeními (5 minut) a postupně prodlužujte. Pamatujte, že investice času do vnitřní stability se vám mnohonásobně vrátí v podobě efektivnějšího fungování během dne.
Zapomínání: Spojte techniku s již existující rutinou (např. hned po ranní kávě) nebo si nastavte připomínku v telefonu.
Ztráta motivace: Veďte si jednoduchý deník pokroku, kde si zaznamenáváte pozitivní změny, které pozorujete. Ve chvílích pochybností vám tyto záznamy připomenou, proč stojí za to pokračovat.
Pocit stagnace: Někdy může nastat období, kdy se zdá, že technika přestala přinášet nové vhledy. To je normální fáze každého procesu růstu. Pokračujte v praxi a buďte trpěliví – často právě v těchto obdobích „zdánlivé stagnace“ probíhají nejhlubší změny pod povrchem.
Životní změny: Při cestování, nemoci nebo jiných narušeních rutiny se snažte udržet alespoň minimální verzi praxe – i 2-3 minuty mentálního přepínání perspektiv je lepší než úplné přerušení.

Nejdůležitější rada: Buďte k sobě laskaví. Pokud cvičení vynecháte nebo se vám nedaří tak, jak byste chtěli, neobviňujte se. Prostě se další den vraťte k praxi. Konzistence v dlouhodobém horizontu je důležitější než dokonalost v krátkodobém. Technika dvou židlí není sprint, ale maraton – nebo spíše celoživotní cesta. S každým dnem praxe budujete silnější vnitřní oporu, která vám pomůže čelit jakýmkoli výzvám, které život přinese. Tohle téma je skvělou příležitostí k uzavření celého článku. Závěrečná část by měla čtenáře inspirovat k akci a připomenout hlavní poselství techniky dvou židlí.

Cesta k tomu stát se oporou sám sobě

Když se ohlédnu za svou transformační cestou posledních měsíců, vidím, že technika dvou židlí byla tím nejúčinnějším nástrojem, který mi pomohl stát se mužem, jakým jsem vždy chtěl být. Mužem, který dokáže být oporou nejen svým blízkým, ale především sám sobě.

Shrnutí hlavních bodů

Pojďme si připomenout klíčové aspekty techniky dvou židlí, které jsme v tomto článku probrali:

Technika dvou židlí je jednoduchý, ale mocný nástroj, který nám umožňuje vést dialog mezi různými částmi naší osobnosti – mezi tou, která se bojí, a tou, která má sílu a odvahu.
Její účinnost spočívá v fyzickém přesedání, které dává mozku jasný signál o změně perspektivy, a v mluvení nahlas, které aktivuje jiné části mozku než pouhé přemýšlení.
Začátky mohou být nepohodlné a můžete se cítit trapně, ale vytrvejte – účinky techniky se projeví postupně, často až po 7-10 pokusech.
Nejúčinnější je praktikovat techniku denně, ideálně jako součást ranní rutiny, po dobu alespoň 10-15 minut.
Technika má široké využití – od přípravy na náročné situace přes zpracování strachu a konfliktů až po podporu při rozhodování a zpracování minulých křivd.
Skutečným cílem není jen zvládání jednotlivých situací, ale postupná integrace té silné, podporující části osobnosti do vašeho každodenního prožívání.
Změny se projevují nejen v myšlení a emocích, ale i v držení těla, komunikaci s ostatními a celkové kvalitě vztahů.

Osobní vyznání o dopadu techniky na můj život

Když jsem s technikou začínal, byl jsem v bodě, který by se dal nazvat existenciální krizí. Navzdory vnějšímu úspěchu jsem uvnitř cítil prázdnotu a nejistotu. Hledal jsem oporu ve své ženě, v uznání kolegů, v úspěších firmy – všude, jen ne v sobě. Dnes, po sedmi měsících pravidelné praxe, se cítím jako jiný člověk. Ne že by zmizely všechny mé strachy a nejistoty – to by byla iluze. Ale změnil se můj vztah k nim. Už mě neovládají, už před nimi neutíkám. Dokážu je přijmout, zpracovat a často v nich najít cenné informace o sobě samém a o tom, co je pro mě skutečně důležité. Největší změnou je pocit vnitřního klidu a jistoty, který mě provází i v náročných situacích. Je to jako mít uvnitř pevný bod, kotvu, která drží, i když venku zuří bouře. Tento vnitřní klid mi umožňuje být skutečně přítomný pro svou rodinu, být lepším manželem, otcem a lídrem. Technika dvou židlí mi pomohla najít a posílit hlas, který ve mně vždy byl, ale byl utlumený roky pochybností, strachu a snahy vyhovět očekáváním druhých. Je to hlas moudrosti, odvahy a autenticity. Hlas, který mi pomáhá žít život v souladu s mými skutečnými hodnotami, ne s tím, co mi někdo řekl, že bych měl chtít nebo být. Možná nejcennějším darem této techniky je svoboda – svoboda od závislosti na vnějším uznání, svoboda od starých vzorců a omezujících přesvědčení, svoboda být sám sebou v plné síle a autenticitě.

Výzva k akci: vyzkoušet techniku ještě dnes

Pokud jste dočetli až sem, pravděpodobně ve vás něco z mého příběhu a této techniky rezonuje. Možná také hledáte způsob, jak posílit svou vnitřní oporu, jak najít klid a jistotu uprostřed bouří života. Mám pro vás jednoduchou výzvu: vyzkoušejte techniku dvou židlí ještě dnes. Ne zítra, ne až budete mít ideální podmínky nebo až přečtete další knihu o osobním rozvoji. Dnes. Najděte si 15 minut soukromí, připravte si dvě židle a vyberte si jednu konkrétní situaci nebo strach, který vás momentálně trápí. Pak jednoduše následujte kroky, které jsem popsal v tomto článku. Nečekejte zázraky při prvním pokusu. Možná se budete cítit trochu divně nebo nepřirozeně. To je naprosto normální. Důležité je začít a vytrvat.vyžadují čas a úsilí. Budování vnitřní opory je investice, která se vám vrátí mnohonásobně – v podobě kvalitnějších vztahů, lepších rozhodnutí, většího klidu a hlubšího prožívání života. Každý z nás má v sobě sílu být svou vlastní oporou. Každý z nás má v sobě moudrost, odvahu a lásku, kterou potřebuje. Někdy je jen třeba najít způsob, jak k těmto zdrojům získat přístup. Technika dvou židlí je jednou z nejpřímějších cest. Tak co říkáte? Patnáct minut ještě dnes. Patnáct minut, které by mohly být začátkem cesty k vnitřnímu klidu a síle, po které možná již dlouho toužíte. Přeji vám odvahu začít a vytrvalost pokračovat. A pamatuji, že nejste sami na této cestě. Tisíce mužů před vámi prošly podobnou transformací a tisíce dalších k ní právě teď směřují. Ať už se rozhodnete jakkoli, děkuji vám za čas, který jste věnovali čtení tohoto článku. Doufám, že vám přinesl inspiraci, naději a praktické nástroje pro vaši vlastní cestu k vnitřní opoře a autentickému životu.

👉 Objevte moji cestu k vnitřnímu klidu a osobní transformaci

S úctou a podporou,

Míra