Začátek – ambiciózní vize pro firmu i pro sebe
Když jsem v roce 2015 zakládal Hobbytec CZ, neměl jsem podnikatelský plán ani strategii. Měl jsem jen nezlomnou vůli a ambici vybudovat něco velkého. Hobbytec nebyl jen byznys – byl to můj život, moje dítě, moje bojiště. Vybudoval jsem ho doslova z garáže, bez cizího kapitálu, jen vlastníma rukama a nekonečným množstvím energie. Nikdy jsem nečetl podnikatelské knihy ani nechodil na semináře. Místo toho jsem byl v první linii – aktivně vyhledával nové dodavatele, tlačil na nové projekty, expandoval všemi směry současně. Můj přístup byl „hlava nehlava“ – vrhal jsem se do všeho s nadšením a odhodláním, často bez domýšlení důsledků nebo vytvoření systémů. Má vize byla jasná, i když zjednodušená: vybudovat největší a nejúspěšnější firmu v oboru, dosáhnout miliardového obratu, být nejlepší. Podobně jsem přistupoval i k sobě – chtěl jsem být nejúspěšnější, nejbohatší, mít nejlepší dům, nejlepší auto, nejšťastnější rodinu. Vše bylo definováno skrze superlativy a vnější ukazatele úspěchu. Nevnímal jsem, že v tomto nastavení chybí něco zásadního – smysl, hodnoty, rovnováha. Nezpochybňoval jsem, zda cesta, po které kráčím, je ta, která mě skutečně naplní. Nezajímal jsem se o to, jakou stopu zanechávám, jaký je dopad mého jednání na lidi kolem mě, na mé blízké, na mé vlastní zdraví a pohodu.
Byl jsem jako závodní kůň s klapkami na očích, který vidí jen cílovou pásku, ale nevnímá krásu krajiny kolem. Věřil jsem, že až dosáhnu těchto vnějších ukazatelů úspěchu, přijde pocit štěstí a naplnění. Netušil jsem, že právě toto přesvědčení mě dovede ke dvěma hlubokým krizím, které nakonec zcela přetvoří můj pohled na byznys i na život. Dnes, když se ohlížím zpět na tyto začátky, vidím mladého muže plného energie a odhodlání, ale také slepého k mnoha důležitým aspektům života. Vidím muže, který stavěl svou identitu na výkonu a úspěchu, aniž by si uvědomoval, že skutečná hodnota člověka leží jinde. Vidím muže, který nevědomky opakoval vzorce svých rodičů a společnosti, aniž by se zastavil a položil si otázku: „Je tohle skutečně to, co chci?“ Přesto nemohu popřít, že právě tato počáteční energie a odhodlání položily základy všemu, co následovalo. Bez této fáze by nebyla ani firma, ani transformace, která přišla později. Každá cesta má svůj začátek a ten můj byl definován ambicí a odvahou vrhnout se do neznáma.
👉 Objevte moji cestu k vnitřnímu klidu a osobní transformaci
Růst – rychlá expanze firmy, život orientovaný jen na výkon
První roky Hobbytec CZ byly jako jízda na divoké vodě – vzrušující, nebezpečné a neuvěřitelně intenzivní. Meziroční růsty o 300% nebyly výjimkou, ale normou. Každý měsíc jsme přidávali nové produktové řady, expandovali na nové trhy, nabírali nové zaměstnance. Firma rostla exponenciálně a já s ní. Můj pracovní den začínal v 6 ráno a končil dlouho po půlnoci. Víkendy neexistovaly, dovolená byla cizím slovem. Byl jsem všudypřítomný – od jednání s dodavateli přes marketing až po řešení reklamací. Měl jsem pocit, že bez mého neustálého dohledu se vše zhroutí. A možná to nebyl jen pocit – systémy a procesy nebyly nastaveny tak, aby firma mohla fungovat bez mého neustálého zásahu. Svůj život jsem měřil výhradně metrikami výkonu – kolik zakázek jsme získali, jaký byl obrat, kolik nových produktů jsme uvedli na trh. Moje identita splynula s identitou firmy natolik, že jsem nedokázal oddělit, kde končí Hobbytec a kde začíná Miroslav Zelený.
Toto období přineslo i značné materiální úspěchy. Postavil jsem dům, pořídil luxusní auta, zajistil rodině vysoký životní standard. Navenek jsem byl symbolem úspěchu, muž, který „to dokázal“. Uvnitř jsem však začínal cítit první náznaky toho, že něco není v pořádku. Moje rodinné vztahy trpěly. Byl jsem fyzicky přítomen, ale mentálně stále v práci. Když jsem byl s dětmi, často jsem současně vyřizoval e-maily nebo telefonáty. Moje přítomnost byla technická, ne emoční. Nenaslouchal jsem, neptal jsem se, nezajímal se o vnitřní svět svých blízkých. Byl jsem poskytovatel, ochránce, ale ne plnohodnotný partner ani rodič. Moje tělo začalo vysílat varovné signály – zvýšený krevní tlak, problémy se spánkem, častější nemoci. Tyto signály jsem ale ignoroval nebo řešil povrchně, léky a krátkodobými úlevami. Začal jsem pravidelně konzumovat alkohol – nejprve jako způsob, jak se uvolnit po náročném dni, později jako nutnost pro udržení základní rovnováhy.
Přesto jsem tyto problémy vnímal jen okrajově. Byl jsem přesvědčen, že jsou to dočasné oběti na oltáři budoucího úspěchu. Věřil jsem, že až firma dosáhne určité velikosti, až dokončíme klíčové projekty, až zajistím rodině dostatečné finanční zázemí – pak se vše samo vyřeší. Pak budu mít čas na rodinu, na sebe, na život mimo práci. Byl to klasický příběh „až pak budu šťastný“ – odkládání života na neurčité „potom“, které nikdy nepřichází. Netušil jsem, že toto nastavení mě dovede až na pokraj fyzického i psychického zhroucení. Netušil jsem, že mě čeká lekce, kterou jsem potřeboval, ale rozhodně ne ta, kterou jsem chtěl.
První krize – vyhoření z přetlaku, firma nestíhá, procesy nefungují
Rok 2022 měl být dalším rokem rekordního růstu. Místo toho se stal rokem, kdy se všechno začalo hroutit – jak firma, tak já osobně. Nejprve přišla rusko-ukrajinská válka, která dramaticky narušila naše dodavatelské řetězce. Ceny materiálů vystřelily vzhůru, dodací lhůty se prodloužily z týdnů na měsíce. Najednou jsme nemohli plnit sliby, které jsme dali zákazníkům.Zároveň se ukázalo, že naše interní procesy nejsou stavěné na takový objem zakázek. Výroba nestíhala, kvalita kolísala, reklamace se hromadily. Zaměstnanci byli přetížení, frustrovaní a začali odcházet. Systém, který jsem vybudoval, se začal rozpadat pod tíhou vlastního úspěchu. Místo abych se zastavil a řešil příčiny problémů, snažil jsem se hasit požáry ještě intenzivnějším osobním nasazením. Pracoval jsem 18 hodin denně, 7 dní v týdnu. Bral jsem na sebe úkoly všech, kdo odešli, a snažil se udržet loď nad vodou čirou silou vůle. Věřil jsem, že když vydržím dost dlouho, bouře přejde a vrátíme se k růstu. Nevšiml jsem si, že se řítím do zdi. Můj organismus ale ano. Jednoho rána v červnu 2022 jsem se probudil a nemohl vstát z postele. Naprostá fyzická a psychická vyčerpanost. Krevní tlak 180/110, bušení srdce, nespavost, úzkost. Diagnóza: těžké vyhoření s fyzickými projevy. Lékař mi dal jasné ultimátum: buď zásadně změním svůj životní styl, nebo riskuji infarkt před čtyřicítkou. Bylo to poprvé, kdy jsem byl nucen se zastavit. Tělo řeklo „dost“ způsobem, který nešlo ignorovat. Následující týdny jsem strávil v naprosté neschopnosti fungovat. Nemohl jsem pracovat, nemohl jsem se soustředit, nemohl jsem ani být s rodinou. Byl jsem jen prázdná schránka, vyčerpaná až na dřeň.
Tato krize odhalila, jak křehké byly základy, na kterých jsem stavěl – jak firmu, tak svůj život. Ukázalo se, že firma nemůže fungovat jen na mém osobním nasazení. Že potřebuje systémy, procesy, delegování, týmovou práci. Že potřebuje být organismem, ne prodloužením mého ega. Stejně tak se ukázalo, jak křehké byly základy mého osobního života. Když jsem vypadl z kolotoče práce, zjistil jsem, že téměř neznám své děti, že s partnerkou si nemáme o čem povídat mimo praktické záležitosti, že nemám žádné skutečné koníčky nebo zájmy mimo firmu. Zjistil jsem, že jsem svou identitu postavil výhradně na pracovním úspěchu, a když ten byl ohrožen, nezůstalo mi téměř nic. Tato krize byla bolestivá, ale nezbytná. Byla to první velká lekce, že cesta, po které jsem šel, nebyla udržitelná. Že jsem potřeboval fundamentálně přehodnotit své priority, svůj přístup k práci, k vedení, k životu. Že jsem potřeboval najít rovnováhu a udržitelnost místo nekonečného růstu za každou cenu. Nevěděl jsem to tehdy, ale tato první krize byla jen předehrou k mnohem hlubší transformaci, která měla teprve přijít.
Restrukturalizace – jak jsem změnil svůj přístup k vedení
Podzim 2022 se stal obdobím radikální restrukturalizace – nejen firmy, ale i mého přístupu k vedení a k životu obecně. Krize mě donutila udělat krok zpět a podívat se na Hobbytec s odstupem, který jsem si dříve nedopřál. První a nejdůležitější změnou bylo přiznání si reality: firma nemohla dál fungovat jako one-man show. Potřebovala profesionální management, jasně definované procesy a systémy, které by fungovaly nezávisle na mně. Byla to bolestivá, ale nezbytná lekce pokory. V listopadu 2022 jsem zahájil kompletní reorganizaci společnosti. Najal jsem zkušeného provozního ředitele, který převzal každodenní řízení. Vytvořili jsme jasnou organizační strukturu s definovanými odpovědnostmi. Zavedli jsme systémy kontroly kvality, projektového řízení a finančního plánování. Investovali jsme do digitalizace a automatizace procesů. Možná nejdůležitější změnou bylo mé rozhodnutí delegovat – skutečně delegovat, ne jen předstírat, že to dělám, zatímco dál kontroluji každý detail. Musel jsem se naučit důvěřovat svému týmu, dát jim prostor dělat vlastní rozhodnutí (a někdy i vlastní chyby) a podporovat je spíše než kontrolovat.
Učil jsem se naslouchat, ptát se, podporovat. Učil jsem se, že skutečná síla lídra nespočívá v tom, kolik toho sám udělá, ale v tom, kolik toho dokáže umožnit ostatním. Učil jsem se, že autorita nevychází z pozice, ale z respektu, který si člověk zaslouží svým přístupem. Tato transformace nebyla snadná ani rychlá. Znamenala opustit mnoho starých návyků a jistot. Znamenala přiznat si vlastní chyby a omezení. Znamenala vzdát se části kontroly a moci, která byla dlouho součástí mé identity. Přesto, když se ohlížím zpět, vidím, že právě tato restrukturalizace zachránila firmu před kolapsem. Do konce roku 2023 se Hobbytec stabilizoval. Přesunuli jsme výrobu do nových prostor v Poděbradech, optimalizovali procesy, vybudovali stabilní tým. Firma už nebyla závislá na mém každodenním mikromanagementu. Mohla růst a prosperovat udržitelným způsobem. Pro mě osobně znamenala tato změna významný posun v přístupu k vedení i k životu. Začal jsem si více vážit rovnováhy, spolupráce, dlouhodobé udržitelnosti. Začal jsem vidět, že skutečný úspěch není měřen jen obratem a ziskem, ale také spokojeností zaměstnanců, kvalitou produktů, pozitivním dopadem na okolí.
👉 Objevte moji cestu k vnitřnímu klidu a osobní transformaci
Druhá krize – vyhoření z prázdnoty, hledání hlubšího smyslu
Když jsem se v roce 2024 rozhlédl kolem sebe, měl jsem vidět úspěch. Firma byla stabilizovaná, procesy fungovaly, výroba běžela hladce v nových prostorách v Poděbradech. Existenční hrozby odezněly. Hobbytec nepotřeboval moji každodenní přítomnost – tým zvládal vše i beze mě. Měl jsem cítit úlevu a radost. Místo toho přišla prázdnota. Každé ráno jsem se probouzel s otázkou: „A co teď?“ Firma, která byla roky středobodem mého života, najednou nevyžadovala moji pozornost. Cíle byly dosaženy, požáry uhašeny. Ale s nimi zmizela i jiskra, která mě hnala vpřed. Začal jsem si všímat, jak se vzdaluji svým blízkým. Rodinné vztahy, kdysi plné sdílených snů a plánů, se staly rutinou. V práci jsem neměl výzvy, doma jsem ztrácel spojení. Peníze přicházely, ale radost a naplnění mizely. Toto vyhoření bylo jiné – tišší, plíživější než to první. Nebylo to o strachu z krachu, ale o ztrátě smyslu. Nebyl to infarktový stav, ale pozvolné chřadnutí duše. Paradoxně jsem v době největší stability zažíval nejhlubší vnitřní krizi.
Toto období mě přivedlo k hlubokým otázkám: Jaký je skutečný smysl mého života? Co chci zanechat po sobě? Co mě doopravdy naplňuje, nezávisle na vnějším úspěchu? Začal jsem hledat odpovědi. Cestoval jsem – Bali, Maledivy, Portorico. Během těchto cest jsem objevil audioknihy o osobním rozvoji a stoicismu – „Malá kniha stoicismu“, „Atomové návyky“, „Čtyři dohody“. Tyto knihy ke mně promlouvaly způsobem, který rezonoval s mou vnitřní prázdnotou. Postupně jsem začínal chápat, že krize, kterou procházím, není selháním, ale příležitostí. Že prázdnota je pozvánkou k hlubšímu, autentičtějšímu životu. Že jsem dosáhl vrcholu hory, na kterou jsem celý život šplhal, jen abych zjistil, že je to špatná hora.
Transformace – nové směřování firmy i osobně, s větším důrazem na hodnoty
Na jaře 2025 jsem začal systematickou práci na své osobní transformaci pod vedením mentorů a koučů. To, co začalo jako reakce na krizi, se postupně proměnilo v hlubokou cestu sebepoznání a růstu. Během tří měsíců jsem prošel radikální proměnou. Identifikoval jsem své základní strachy a bloky, které mě po desetiletí ovládaly. Naučil jsem se být v kontaktu se svými emocemi, přijímat je a pracovat s nimi, místo abych je potlačoval alkoholem nebo prací. Zároveň jsem začal pracovat na nových projektech, které propojují byznys s hlubším posláním – transformační investiční fond pro podporu projektů kombinujících finanční návratnost s pozitivním společenským dopadem.Největší změna ale nastala v mém osobním přístupu k životu. Přestal jsem pít alkohol, začal pravidelně cvičit, změnil stravovací návyky. Moje tělo reaguje – krevní tlak se normalizoval, energie se zvýšila, spánek se zlepšil. Ale nejdůležitější změna se odehrála uvnitř – nacházím vnitřní klid a stabilitu, která není závislá na vnějších okolnostech.
Dnes vidím, že obě krize byly nezbytnými kroky na mé cestě. První mě naučila, že nemohu kontrolovat všechno. Druhá mě přivedla k poznání, že vnější úspěch bez vnitřního naplnění je prázdný. Tato cesta nekončí. Je to celoživotní proces růstu a učení. Ale dnes už vím, že skutečná hodnota nespočívá v tom, čeho člověk dosáhl nebo co vlastní, ale v tom, kým se stal. A že nejdůležitější projekt, na kterém kdy budu pracovat, není firma nebo investice, ale můj vlastní život a vztahy, které vytvářím.
👉 Objevte moji cestu k vnitřnímu klidu a osobní transformaci